Brána Živý kříž
(Brána pátá)

Úlohou Živého kříže je zpřístupnit základní věroučné pravdy formou fantastické vize oživlého, věčně zeleného stromu, na němž byl ukřižován Kristus. Proto je jádrem a osou obrazu vidlicovitě rozvětvený kříž, strom života, na němž visí Kristus – druhý Adam. Osa kříže dělí obraz ve smyslu předurčení lidského osudu na půli pravou, svět milosti (viděno z hlediska Ukřižovaného) a levou, svět tmy a hříchu. Kolem stromu se vine had s korunkou, u jeho paty se skrývá v skalní dutině lebka Adamova. Z hadí tlamy přijímá plod hříchu – jablko – Eva a spojuje tak motiv rajského stromu – kříže s motivem prvního hříchu. Přiřazení tohoto výjevu do kompozice si lze vysvětlit zásadami středověkého typologického paralelismu, na nichž je celý motivický systém tohoto teologicky vyspekulovaného vyobrazení vybudován.

V podobě Živého kříže se tu koncem středověku vrací podstatně přeměněná a zlidovělá spontánní představa raně křesťanská. Tuto kontinuitu dokládají příklady lidových tepaných křížů ve formě Stromu života. Chápána totiž jako „res vivifica et animata“ (věc oživující a živoucí) mohla samotná matérie živého a oživujícího dřeva nabýt vegetabilní a tajuplné potence. Tak mohlo věčně živé dřevo kříže získat jistou osobitost a ve své antropomorfizované podobě vyjádřit všemohoucnost Kristova symbolu v nebi, předpeklí očistci i v pekle svébytnou akcí svých životných ramen nebo čtyř oddělených uťatých rukou.

Přitom jde o fantastiku teologicky zcela ortodoxní. Horní uťatá ruka otvírá klíčem bránu nebeského hradu, dolní v protilehlém rohu buší na bránu pekla kladivem. Pravá ruka žehná Ecclesii, královně jedoucí na tetramorfu, fantastickém kříženci lva, býka, orla a anděla, symbolů evangelistů, levá dává smrtící ránu mečem Synagoze, jedoucí se zlomenou korouhví na poraněném oslu.

Umístění: postranní vchod do hospodářské budovy františkánského kláštera
Rozměry: 229 x 238 cm