Brána Platónská
(Brána třetí)

Základní motiv – už z dálky se šklebí 30 obličejů athénských občanů (vytvářejí pomyslnou mříž do níž je celý příběh vsazen), které Sókratés vyzývá, aby nehlučeli (mé thorybeite), ale mluvili, tedy argumentovali. „Nejspravedlivější muž“ (viz. Platón, Faidón, závěr) stojí proti neartikulované zvůli davu, obecnímu tribunálu „soudců“, který jej nakonec odsoudí k smrti. Tato scéna pochází z Platónovy Obrany a odkazuje k poctě J. Patočky a R. Vackové – kteří o tomto obrazu psali, vzali sókratický osud za svůj a obstáli v podobné situaci posíleni jeho příkladem. Domnělí žalobci a soudci jsou vlastně sami souzeni moudrostí a statečností obžalovaného, ačkoli na něj dopadne jejich hněv.

Příběh Sókratův vlastně vykládá uzlové body učení, které Platón Sókratovi přiřknul a skrze jeho postavu se stalo základem našeho rozumění antice i měřítkem pravého umění, věd, politiky, argumentace a dialogu, pravého života vůbec. Sókratés je odtud postavou naprosto jedinečné ceny a významu, srovnatelnou jen s Mojžíšem a Ježíšem.

Pravé křídlo Brány:
1.) S.umírá, okovy spadly, kohout vzlétá (Platónův Faidón – závěr). Motiv šťastné smrti (vlastně vítězství nad úzkostí i nástrahami života) otevírá celý příběh. Odsud se měří celý vítězný běh života. Viz např. Vladimír Holan – Asklépiovi kohouta.
2.) S.se chystá vypít bolehlav a přemlouvá své bědující přátele k odvaze a naději. V poslední scéně jako v celém posledním dialogu nejde vlastně o útěchu z filosofie pro S., ale o naději pro truchlící přátele S. A vlastně o všechny, kdo dialog čtou, aby měli na téže naději a odvaze podíl.
3.) S.ukazující výše – nad svou osobu jako na východisko i úběžník dialogu. „bez ryzí transcendentály se žádná stavba nedostaví, ach nedostaví“ Holan.
4) Lidská duše bez smyslu – koně jdou jeden hot a druhý čehý, vozataj trpí nevěda kudy jet a k čemu.
5.) Lidská duše orientovaná na Dobro získává směr, ačkoli je to dál „trapné (rozuměj útrpné) vozatajství“ (Plat. Faidros) pro nesoulad povah obou koní – jeden krásný, chytrý, ušlechtilý, druhý ošklivý, tupý, svéhlavý. Obou je však nezbytně třeba k jízdě vozu lidské duše.
6.) S.ohýbá luk. Dva protikladné názory (– konce luku) spojuje a napíná tětiva, aby šíp úvahy dolétl co nejdál.
7.) Trh marnosti – přirozenost si bere zpět, co z ní povstalo. Koloběh jako odkaz na starší, ale i dnešní cyklicky bezvýchodné představy o světě a životě v něm.
8) Pravá lidská odpověď na řád přirozenosti i pokušení marnosti všeho shromažďování je sókratická skromnost – „tolik je věcí, které nepotřebuji“ (Diogenés Laertios – Životy, Sókratés).
9.) S.žasne nad kultem spotřeby.
10.) Moudrý váží a zkoumá svá slova. Z nich se vidí jako v zrcadle a pokouší se rozumět sobě podle delfského výroku: „Poznej sebe sám!“.
11.) Řeč je jako prám, unese jen toho, kdo stojí uprostřed. Zrcadlo řeči není krásně rovné, ale pokřivené.
12.) S. váží slova. Od jiných slyší, jak se věci mají a zkouší jestli si neprotiřečí. Pomáhá při porodu cizích myšlenek a zkouší jestli jsou schopné života. „Maieutiké techné“ - babické umění.

Levé křídlo Brány:
13.) S. s kalichem bolehlavu čeká smrt a snad i nový život. Dopitý kalich života v ruce zvláštního, podivného („atopos“) vítěze nad největší tísní života - strachem ze smrti.
14) S.pije z jedné číše s tragikem i komikem (Platón Sympósion). Pravý poměr tragického i komického prvku v lidském provedení života. Péče o duši jako umělecký výkon.
15.) Pijáci nad kratérem (mísící nádobou)s věnci – oslavují erotickou moc Sókratových řečí a příkladu (Platón Sympósion). Erós dává sílu perutím duše, aby vzlétla, erós posila a inspirace na cestě vzhůru.
16.) S.si zakryl oči, aby jej nemátl zrak a všechno proměnlivé, co zrak nejpřitažlivěji nabízí (Faidros, Parmenidés). Askeze nikoli samoúčelná, omezení kvůli bystřejšímu vidění.
17.) Výchozí situace člověka – vězení ve fascinaci neustálým děním a zakletí předsudky, ideologiemi, návyky. (Platón Ústava, VII. Kniha).
18.) Změna situace – nezasloužená a zpočátku nechtěná, bolestná cesta z pohodlí a přístřeší jeskyně ke slunci otevřeného světa (Platón Ústava).
19.) S.silou osobnosti dává dohromady to, co se na první pohled odpuzuje jako slast a rozum.
20.) Lidský život jako zvláštní nápoj smíšený nutně ze dvou složek – slasti a rozumnosti.
Slast tíhne k bezmeznosti, takže rozum musí určovat správný poměr obou. Nakonec se u i rozumu shledá, že je svého druhu vášní a i s ním „se musí rozumě“. Opatrnost před jednoduchým řešením – jako v případě koní a vozu.
21.) Motiv schizofrenní, základní zkušenost člověka mezi tělem a duší, slastí a strastí, rozumem a vášní. Sókratovské východisko.
22.) Podsvětní tresty odpouštějí jen ti, kterým bylo ublíženo. Důraz na cenu tohoto života, nespoléhání se na druhou příležitost na zásvětí.
23.) Pokud uprosí své oběti mohou vystoupit z bludné bárky, pokud ne, bloudí dál dokud jim neodpustí.
24.) S. odchází a pije z kalicha víno života i bolehlav smrti.- hádanka na konec.

Třetí brána je branou symbolu života v pravdě. Scénář podle spisů Platónových napsal David Bartoň. Za příkladnou osobnost byl vybrán řecký filosof Sokrates jež inspiroval svým hrdinstvím bezprostředně nejen své žáky, ale oslovuje nás skrze století nadále. Čtvrtá brána projektu 7Bran je připsána dr. Růženě Vackové která strávila v komunistických lágrech bezmála 16 let života a prof, Janu Patočkovi, lidem kteří šli cestou Sokratovou.

Technické údaje:
Rozměry: 235 x 221 cm
Umístění: vchod zdí zahrady do dvora domu čp. 37 ve Vodičkově ulici. Proluka v obvodové zdi Františkánské zahrady mezi branou sv. Františka a branou sv. Anežky České.